Příběh.. -3.část-

17. října 2012 v 19:10 | Julča |  Julča píše...
Už jsem psala, že Kréta vybízí spíš k psaní povídek než k focení modelů a psaní o módních trendech. Tedy další část příběhu se zrodila :D. Nejdřív si, prosím, přečtěte ty minulé. Jsou jen dva a hodně krátké, takže to nebude problém a budete v obraze a tak nějak "naladěni na správnou vlnu" :) Tady je první, tady druhý.
A ještě drobnost.. Tahle část příběhu vlastně odhalí to hlavní téma, které budou následující části řešit. Není to o mě, je to naprosto vymyšlené. Přesto to má pro mě docela význam, jako celý tenhle příběh. Takže možná vás to překvapí, možná taky ne. :)) Takže tak. Komentujte, i kritizujte :) A pusťte si k tomu písničku. Myslím, že pěkně dotvoří atmosféru příběhu:)

Od toho setkání na pláži jsme byly s Alicí (tak se jmenovala) pořád spolu. Na pláži jsme si četly hloupé časopisy, vyměňovaly si je a smály se jim, povídaly jsme si úplně o všem, potápěly se, sledovaly pestrobarevné rybky, plavaly daleko na moře. Snažily jsme se vyfotit fotku, na které by vypadalo, že držíme slunce. Večer jsme se dívaly na romantické filmy a na konci zpravidla plakaly. Chodily jsme na dlouhé procházky po pobřeží i po okolních skalách a hledaly stromy s granátovými jablky. Ali byla najednou ten nejlepší člověk v mém životě. Byla tak impulzivní, chytrá, vtipná, krásná, měla takové to tajemství..

Uvědomila jsem si, že díky ní už nemyslím na NĚJ. Nějak to vyprchalo, nebyla jsem smutná, ani nežárlila na všechny ty holky, co s ním zůstaly ve škole. Můj svět byl teď plný sluníčka, plný štěstí, plný Ali.

Uběhly tři dny, a obě jsme měly pocit, jakoby jsme se znaly několik let. Chápala všechny moje problémy, jakoby byly její...

Čtvrtý den bylo obvzlášť horko. S Alicí jsme hned po příchodu na pláž popadly ploutve a brýle, a letěly do vln. Když jsme byly dostatečně omlácené a poškrábané od písku a kamenů, ta které nás silná voda nahnala, rozhodly jsme se plavat dál. Nejdřív pár metrů od břehu, kde jsme se potápěly na dno a lovily kamínky a malé mušličky. Jednou byla Ali pod vodou déle než obvykle, ale když se vynořila, vypadala zvlášť spokojeně. "Chviličku vydrž, hned budu tady" houkla na mě, když popadla dech a rychlými tempy plavala ke břehu. Pokrčila jsem rameny a zaměstnávala se pozorováním malého kraba, který zuřivě útočil na kus řasy, které se válela na dně vedle něho. Alice byla vmžiku zpátky, a já jsem jí chtěla na malý podvodní souboj upozornit, ale ona se tvářila k ní až nepřirozeně vážně. Podívala se na mě krásnýma očima. "Jsme nejlepší kamarádky. Napořád. Tohle máme jako důkaz." řekla a kolem krku mi zavázala šňůrku. Na chvilku jsem spatřila malou perleťovou mušličku, která na něm byla připevněná. "Napořád!" řekla jsem, zeširoka se usmála a za krkem jí zavázala její přívěsek. Pak jsme se obě rozesmály, ani jsme nevěděly proč a dlouho vedle sebe plavaly, až jsme už neviděly na dno.
Chytly jsme se za ruce a potopily se hluboko pod hladinu. Dívaly jsme se vzájemně do očí a smály jsme se.

V tu chvíli jsem si poprvé uvědomila, že k ní cítím víc než kamarádství. A už tehdy jsem přesně věděla, že ona cítí to samé.
 


Komentáře

1 Charlott | Web | 17. října 2012 v 19:12 | Reagovat

Chci jet za tebou na krétu! <3

2 Slávka Šamanová | Web | 17. října 2012 v 19:15 | Reagovat

Nechceš soutěžit o knížku? :) A přeju krásný výlet ;)

3 Jenny | Web | 18. října 2012 v 18:08 | Reagovat

krásný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama